LU3 - Vybíjecí křivka kondenzátoru
Při přepnutí do pravé polohy se kondenzátor odpojí od zdroje a vybíjí se přes připojený rezistor. Proud klesá exponenciálně podle rovnice
Na modulu ampérmetr nastavíme rozsah 10 mA s nulou na kraji a zasuneme do kanálu A. Obvod zapojíme podle obr. 1 s rezistorem 500 W. Pozor na polaritu ampérmetru! Učitelský počítač musí být spuštěný. Poklepáním na "Software G" si zpřístupníme potřebné soubory a spustíme ISES. Založíme nový experiment a načteme do konfigurace "vybij1.imc".
Zdroj napětí zatím nezapínáme ! Nyní požádáme vyučujícího o kontrolu zapojení !
Napětí zdroje nastavíme na 5 V a spustíme měření.
Bezprostředně po spuštění měření se nic neděje, protože je nastaven tzv. TRIGGER. To znamená že počítač čeká na překročení určité úrovně proudu, aby začal měřit.
Přepínač dáme do levé polohy (viz obr. 1), čímž se nabije kondenzátor, a po přepnutí do pravé polohy se vybije přes připojený rezistor. Zaměníme-li rezistor za 1 kW a 2 kW a přidáme-li měření do stejného grafu, měli bychom dostat podobný obrázek:
Všechny vybíjecí křivky jsou exponenciální funkce, jaké jsou ale jejich odlišnosti?
Napětí zdroje zvýšíme na 10 V, načteme "vybij2.imc" zopakujeme měření pro rezistor 1 kW. Graf si můžeme upravit lupou a ve zpracování si najdeme tlačítko pro určitý integrál . Po stisknutí se kurzor nad plochou grafu změní na znak integrálu a zaměřovací křížek.
Ten umístíme do počátku [0; 0] , stiskneme levé tlačítko myši a přetáhneme jej po časové ose na konec. Vyšrafuje se vybraná plocha pod křivkou a v pravém okně se objeví velikost plochy:
Protože proud je v grafu v miliampérech a čas v sekundách, je náboj Q0 (určený plochou) v milicoulombech. Převedeme jej na mikrocoulomby a zapíšeme do tabulky č. 1.
Nástrojem vymažeme výsledek integrování, zvolíme klouzavý odečet a určíme do tabulky č. 1 počáteční proud I0. Podle rovnice (2) lze určit U0 a podle rovnice (3) kapacitu Cint.
Na vybíjecí křivku umístíme asi 8 bodů (nevolit proud menší než 0,5 mA) a necháme počítač aproximovat exponenciální funkci y = a . e bx + c
V pravém okně jsou koeficienty a, b, c a do grafu se proložila vypočtená exponenciála. Pokud vypočtená křivka příliš nesplývá s naměřeným grafem, vymažeme body a zvolíme nové, až se shoda zlepší (viz následující graf):
Koeficient b zapíšeme do tabulky č. 1. Ze znalosti koeficientu b a odporu R vypočteme kapacitu Capr (viz rovnice (1)).
Zvolíme nahrazení experimentu červenými šipkami a celý postup opakujeme pro rezistory předepsané v tabulce č. 1 - některé odpory se musejí vytvořit jako kombinace.
Zrušíme zcela zapojení, odpojíme zdroj napětí a zasuneme do kanálu A capacity-meter. Kapacitu nyní změříme přímo a zapíšeme do protokolu.
R kW |
1,0 | 1,5 | 2,0 | 2,5 |
---|---|---|---|---|
Q0 mC |
..,.. | ..,.. | ..,.. | ..,.. |
I0 mA |
.,... | .,... | .,... | .,... |
U0 V |
.,... | .,... | .,... | .,... |
b s-1 |
...,.. | ..,.. | ..,.. | ..,.. |
Cint mF |
.,.. | .,.. | .,.. | .,.. |
Capr mF |
.,.. | .,.. | .,.. | .,.. |
Kapacita určená integrací: | Cint = (.,.. ± .,..) mF | dCint = .,. % |
Kapacita určená aproximací: | Capr = (.,.. ± .,..) mF | dCapr = .,. % |
R kW |
1,0 | 1,5 | 2,0 | 2,5 |
---|---|---|---|---|
Q0 mC |
64,21 | 63,99 | 69,13 | 69,95 |
I0 mA |
8,996 | 5,961 | 4,884 | 3,963 |
U0 V |
8,996 | 8,942 | 9,768 | 9,908 |
b s-1 |
140,59 | 93,52 | 70,13 | 55,64 |
Cint mF |
7,14 | 7,16 | 7,08 | 7,06 |
Capr mF |
7,11 | 7,13 | 7,13 | 7,19 |
Kapacita určená integrací: | Cint = (7,11 ± 0,04) mF | dCint = 0,6 % |
Kapacita určená aproximací: | Capr = (7,14 ± 0,03) mF | dCapr = 0,4 % |
uC = R.i | kde uC je okamžité napětí na kondenzátoru a i je okamžitý proud obvodem |
kde q je okamžitý náboj na kondenzátoru, mínus vystihuje pokles náboje | |
diferenciální rovnici budeme řešit separací proměnných a integrováním | |
integrační konstantu K určíme z počátečních podmínek: t = 0, q = Q0 | |
ln Q0 = K | |
průběh proudu odvodíme derivováním | |